Terapie za školou ve „Škole pro dospělé“

Billboardy, otázky a inspirace

Jaro je období zápisů do škol a školek. Mnozí z nás tuto iniciaci do školského systému se svými dětmi právě zažívají či ji zažili.

Minulý týden jsem jela oblíbenou rezidenční oblastí kolem Berounky a místní silnici lemovaly každých pár metrů billboardy s reklamami na soukromé školy a školky.

„Komunitní školka naplňuje individuální přístup k dětem“, „Svobodná a inovativní škola chce inspirovat děti a rodiče“, „Škola pro život učí děti samostatně myslet“…

Moji pozornost to značně rozptylovalo a především mne chytlavá hesla vedla k mnoha otázkám. Některé z nich by určitě byly na jiný článek, ale jedna otázka byla pro mne jako lektorku dalšího vzdělávání dospělých zásadní. Jak by se prezentovaly vzdělávací organizace pro dospělé? Jaká chytlavá hesla by nabídly svým účastníkům z oblasti sociální práce, medicíny, pedagogiky a dalších oborů či pomáhajících profesí?

Potřeba partnerství a flexibility

Za vznikem soukromých „alternativních“ škol je, dle jejich prezentace, zejména snaha vytvořit pro děti inspirativní prostředí, ve kterém se mohou svobodně rozhodovat, učit se v souladu se svými individuálními potřebami. V takových školách jsou učitelé žákům partnery v diskusi a průvodci při hledání vlastní cesty vzděláváním. A proč to dělají zrovna takto? Protože žijeme ve 21. století, na děti je a bude kladen požadavek rozhodovat se mezi mnoha možnostmi, mají být flexibilní, umět informace efektivně přijímat a hledat, obstát v různých životních rolích a kontextech.

A zase ty všetečné otázky v mé hlavě. V čem je to ale jiné oproti dospělým? Jakým dalším vzděláváním mají mít možnost projít, když také žijí v jednadvacátém století, doba na ně klade velké nároky a ve své práci pomáhají lidem jednadvacátého století? Jaký má pomáhající profesionál být, ve vztahu ke svým klientům i sobě, aby jeho práce byla efektivní?

Vzdělávání pro dospělé v postmoderní době

Inspirace je možná. Postmoderní myšlení s sebou přináší pluralismus, poukazuje na rovnoprávnost různých myšlenkových proudů a respektuje originalitu osobního prožívání v kontextu individuální zkušenosti. Nám profesionálům nabízí svobodu možností, dobrodružství a tvorbu. Je to podobné dobrodružství, které jsme zažívali nebo chtěli zažít, když jsme se vydali za bránu školy a nadechli se čerstvého vzduchu, vlastních myšlenek i prostoru, které nám nově nabytá svoboda umožnila. A to i přes „riziko“ zodpovědnosti za vlastní rozhodnutí.

Profesionál vykonávající dobře svoji práci plavajíc v postmoderním proudu, by měl pracovat účinně a vědomě neboli reflektovaně. Umět přemýšlet o své práci a nabízet takové přemýšlení svým klientům či žákům. Jaké vzdělání může profesionála na jeho cestě podpořit? V duchu postmoderny by to mohlo být vzdělání, které jde za hranice jedné školy a pomáhá hledat vlastní cestu postavenou právě na principech postmoderního myšlení. Vzdělání využívající různé metodické školy jako podporu, jejichž nabídky technik a postupů pomáhají profesionálovi zefektivňovat jeho práci, ale zároveň ho nelimitují natolik, aby ho v jeho práci svazovaly. Vzdělání zaměřené na reflexi práce profesionála a jeho vztahování se k sobě a klientům. Vzdělání, které poskytuje inspiraci a svobodu volby. Takové vzdělání může pomoci pracovníkovi přemýšlet v duchu rovnoprávnosti různých přístupů, možností a realit. Umožňuje jít cestou otevřenosti, respektu a partnerství. Tuto možnost poskytuje ve své práci jak sobě, tak klientovi. Věřím, že výsledkem výše popsaného vzdělávání jsou spokojení lidé, jak sociální pracovníci, sestry, lékaři, pedagogové tak jejich klienti a žáci, kteří mohou rozvíjet své cesty a věří ve své vlastní možnosti.

„A jaké chytlavá hesla by měla na svém billboardu moje ‚škola pro dospělé‘? A jaká, ta Vaše?“

‍