10 oblíbených pověr, které nám brání stát se šťastnými bytostmi
Každý člověk je jedinečný, problémy každého z nás jsou specifické. A já jako psychoterapeutka se zpravidla snažím vytvořit s každým klientem jeho originální způsob řešení.
Nicméně se nemohu ubránit dojmu, že některá témata se v mojí pracovně přece jenom opakují. Je to spojeno s určitým typem přesvědčení, kterými naše populace takříkajíc trpí. Tradují se v naší společnosti už léta a šíří téměř kapénkovou infekcí za nemalé podpory médií. Dovolila jsem si vybrat 10 z nich a popsat je s určitou nadsázkou. To že takto vyjmenovány a abstrahovány z kontextu, působí poněkud humorně, ale neznamená, že nemohou mít pro své nositele velmi vážné důsledky. Nicméně podaří-li se nám spolu s klientem se některým věcem zasmát, má to zpravidla léčivý vliv. Byla bych ráda, kdyby mé postřehy přinesly úlevu i čtenáři těchto řádek.
Pověra první: Potřebujeme ke štěstí blahobyt
To je prostě mýlka, pověra, kec…
Pravdou je, že když žijeme v blahobytu, nudíme se. Bohatství si nevážíme anebo se celé dny zabýváme strachem o něj, z toho nekouká smysluplné počínání. Člověk potřebuje vyvíjet nějakou smysluplnou činnost, stává se notně nervózním, když nemá do čeho píchnout.
Pověra druhá: Na štěstí máme nárok
Tato pověra je velmi podporována médii.
Jak na to na té Nově proboha přišli? Tohle přesvědčení umí být opravdovým prokletím. Vede lidi k tomu, aby místo hledání způsobu, jak životní obtíže zvládnout, neplodně bádali nad tím, kdo za to může.
Pověra třetí: Ke štěstí potřebujeme jistoty
Díky EU máme vše tak dokonale zabezpečené, že jsme se zapomněli už jenom dívat pod nohy.
Přitom právě ve vyspělých státech Evropy a USA se spotřebuje nejvíce antidepresiv…
Pověra čtvrtá: Existuje jen jeden správný názor – ten můj
Je to svým způsobem rovněž potřeba jistoty – jistoty, že máme pravdu.
Člověk, který si myslí něco jiného než já, je nepřítel?
Pověra pátá: Svět je třeba napravit
Historie je plná podobného úsilí.
V této neutuchající naději volíme výše zmíněné populisty do parlamentu – a pak se divíme, kam ten svět spěje.
Pověra šestá: On by měl něco změnit, a já potom…
To je začarovaný kruh.
Jenže „viník“ se většinou viníkem necítí.
Pověra sedmá: Každý problém má příčinu
Jednomu je z toho těžko, co všechno je na světě špatně.
Věcem, které jsou v pořádku, nevěnujeme zdaleka tolik pozornosti. Není to škoda?
Pověra osmá: Každému problému se dá vyhnout
Když budeme jíst zdravě a přiměřeně se hýbat, určitě se vyhneme nemocem a strádání.
Jen abychom stihli dělat ještě něco jiného.
Pověra devátá: Co fungovalo dřív, musí fungovat znovu
„Tady ten sejra měl bejt!“
Hádejte, kdo se nají a kdo zůstane o hladu.
Pověra desátá: Na štěstí existuje recept
Princip je však vždycky stejný.
Přesvědčení se nechtějí za nic na světě svého přesvědčení vzdát. Možná to odněkud znáte.
Závěr
Všichni žijeme v nějakých pověrách, tomu se nikdo neubrání.
Ale můžeme zkoumat, jak vlastně pracují, pátrat po jejich původu, a tím postupně zmenšovat jejich vliv. Tomuhle „výzkumnému programu“ se říká psychoterapie.
Mgr. Lucie Svojítková
Psychoterapeutka
