O komunikaci aneb Jak se domluvit

Schopnost komunikovat je specifická lidská dovednost, díky níž máme možnost sdílet naše zkušenosti s druhými lidmi, říct si o to, co potřebujeme.
Ale i vyjádřit svůj nesouhlas a taky hledat řešení, uspokojivější pohledy na situaci apod.

Všichni komunikujeme a přesto se tak často stává, že si nerozumíme. Člověk, se kterým mluvíme, nepochopí, co jsme měli na mysli a odpovídá na něco jiného, nebo nám dokonce podsouvá něco, co jsme neřekli, úmysly, které jsme neměli apod… A pak ty následky!

Většina lidí neumí poslouchat. Myslím skutečně poslouchat – tzn. snažit se pochopit, co mi druhý chce sdělit, ne přemýšlet o tom, co mu na to chci říct já. Neumíme to dopřát ani našim blízkým.

Místo abychom byli zvědaví na to, co nám ten druhý sděluje a proč, vymýšlíme řešení. V horším případě můžeme podlehnout dojmu, že v tom, co druhý říká, je skryta výčitka nebo že to říká, aby nás k něčemu dotlačil – a pak už jednáme, jako by to byla pravda. Neptáme se, neověřujeme, jdeme rovnou do útoku.

Představte si, že přijdete po dlouhé a vyčerpávající práci domů, kde na vás čeká vaše milovaná manželka s dětmi. Těšíte se domů, ze všeho nejvíc na chvíli, kdy se natáhnete na chvíli na kanape, dočtete si konečně dnešní noviny a dáte si trochu piva. Pozdravíte se se svou milovanou, políbíte všechny děti a zamíříte bezmyšlenkovitě k ledničce, kde se ovšem žádné pivo nenachází a tak logicky následuje otázka: „Miláčku, ty jsi nekoupila pivo?“ A co následuje? Rozpoutá se peklo: „Sotva přijdeš domů, hned prudíš…“ „Pivo, to je jediný, co tě zajímá…“ „Jednou bys taky mohl nakoupit ty, ubohou ženskou necháš vláčet se s flaškama…“ apod.

Vy se snažíte, vyděláváte, dřete, s láskou se vracíte domů, zasloužil byste si jistě trochu vděku a uznání a přitom…

Z pohledu vaší ženy to však vypadá poněkud odlišně. Má pocit, že je na všechno sama. Do školky, ze školky, pak honem domů, cestou ale ještě nakoupit, Radečkovi se chce čurat, Andulku málem pokousal ten otravný sousedovic pes, a soused na ni byl ještě hrubý. Odpoledne úklid, prádlo, vaření, domácí úkoly… a když konečně manžel přijde večer domů, očekává, že převezme na chvíli štafetu.

Těžko soudit, kdo ze zúčastněných má pravdu. Konflikt se vyznačuje právě tím, že každý má svoji verzi. Oba se cítí být v právu. Mají pocit, že je to ten druhý, kdo si pořád začíná. Každý z dvojice se cítí být nedoceněn a zraňován, což mu brání se na věc podívat z nadhledu.

Přitom komunikace by měla a mohla sloužit k něčemu zcela jinému – ke sblížení, k pomoci druhému, ke společnému hledání oboustranně výhodných variant.

Aby to tak mohlo být, je dobré se vyhnout některým reakcím, které nefungují, nikdy nefungovaly a z logiky věci ani fungovat nemohly, přesto jsou mezi lidmi často používány. Jsou to např.:

• kritizování, obviňování a výčitky
  
  
• doporučování či dobře míněné rady („Kdybys dělal, co ti říkám…“)
  
  
• přikazování („Prostě to udělej a nediskutuj.“)
  
  
• výhružky
  
  
• napomínání a moralizování
  
  
• diagnostikování („Ty jsi taková citlivá.“ / „On je prostě psychopat.“)
  
  
• vysmívání a zahanbování
  
  
• plané sliby nebo utěšování
  
  

Tyto reakce vedou spíš k obraně, než k domluvě.

Pomáhá, když se místo toho snažíme přiblížit tomu, co druhý prožívá.
Nasloucháme, doptáváme se na jeho potřeby a aktivně hledáme, jaké zájmy máme společné.

Cesty k jejich naplnění mohou být skutečným řešením. Ne kompromis, ale výhra pro obě strany.

Na kurzu Efektivní komunikace aneb Jak se domluvit, který pořádá tým konzultační a vzdělávací skupiny Gaudia, vás takovým postupům rádi naučíme.

A ještě dalším užitečným dovednostem:

• mluvit víc o sobě než obecně o těžkostech
  
  
• vyjadřovat svoje pocity a jasně sdělovat svá přání
  
  
• oddělovat člověka od problému
  
  
• projevovat zájem
  
  
• zaměřovat se na pozitiva a na věci, které se daří
  
  

Domlouvat se s druhými není snadné, ale je to námaha, která se zpravidla vyplácí.
Vždyť kdo by nechtěl žít v pohodových vztazích, klidné a vstřícné atmosféře. Ano, musejí být na to dva, ale začít lze vždy jen u sebe!