Konflikty nevznikají ze zlé vůle, ale z nepochopení. Mediace pomáhá obnovit dialog tam, kde se vytrácí porozumění. Mediace se objevuje v poslední době v nabídce různých poradenských zařízení, nabízejí ji rovněž státní instituce, zejména manželským párům. Výjimkou není ani nabídka mediace konfliktů na pracovišti. Co to záhadné slovo vlastně znamená? Namísto teoretických definic, dovolte jeden příklad ze života.
Představte si, že přijdete po dlouhé a vyčerpávající práci domů, kde na vás čeká vaše milovaná manželka s dětmi. Těšíte se domů, ze všeho nejvíc na chvíli, kdy se natáhnete na chvíli na kanape, dočtete si konečně dnešní noviny a dáte si trochu piva. Pozdravíte se se svou milovanou, políbíte všechny děti a zamíříte bezmyšlenkovitě k ledničce, kde se ovšem žádné pivo nenachází a tak logicky následuje otázka „Miláčku, ty jsi nekoupila pivo?“ A co následuje? Rozpoutá se peklo.
Z pohledu vaší ženy to však vypadá poněkud odlišně. Je na všechno sama. Do školky, ze školky, pak honem domů, cestou ale ještě nakoupit, Radečkovi se chce čurat, Andulku málem pokousal ten otravný sousedovic pes… A když konečně manžel přijde večer domů, očekává, že převezme na chvíli štafetu. A on se místo toho hrne rovnou k ledničce.
Těžko soudit, kdo ze zúčastněných má pravdu. Konflikt se vyznačuje právě tím, že každý má svoji verzi. Oba se cítí být v právu. Každý z dvojice se cítí být nedoceněn a zraňován.
Dvojice obvykle nevyhledávají pomoc po jedné hádce, přicházejí ve chvíli, kdy TO začalo ve vztahu převládat. Jeden na druhého už se přestali těšit. Už se jen obávají, kdy TO zase přijde.
Mediátor chápe konfliktní situaci jako nekonstruktivní komunikační vzorec, v němž je důvěra nahrazena ďábelskou jistotou. Oba už přesně vědí, co ten druhý řekne, čím obviní, jak ublíží… a jak to vrátit.
Úlohou mediátora není najít viníka nebo rozsuzovat. Jeho práce směřuje k zastavení začarovaného kruhu a obnovení důvěry.
Předně se důrazně odmítne zapojit do vzorce obviňování. S každým však může důvěrně mluvit o jeho prožívání, potřebách a bolesti. Vnímá souvislosti v životním příběhu každého člověka.
David přišel o podnik. Stáhnul se do pasivity. Hana se pod vlivem stresu pustila do vlastního podnikání. Cítila, že všechno je na ní. David se zlobil, že použila společné finance, on je plánoval pro svůj nový start.
Hana si přála podporu. David se cítil převálcován. Z domu unikal na chalupu, doufal, že tam najde uznání. Ale nedělo se to. Oběma docházela trpělivost.
Na prvním sezení se podařilo externalizovat problém – pojmenovali ho „Amok“. Ukázalo se, že přesto existují chvíle, kdy si partneři váží jeden druhého – na výletech do přírody. Tam se spolupráce daří.
Řečeno odborně: identifikovali jsme nepřítele, zmapovali jeho vliv a nalezli zdroje, které mu brání. Teď je potřeba motivovat partnery, aby je používali i v jiných situacích.
Všichni někdy zraňujeme – a zraňujeme druhé. Pomáhá učit se mluvit o svých potřebách, sdílet pocity bez výčitek. Tato výuka je součástí mediace.
Zároveň se pracuje s pozitivními vzpomínkami – ty připomínají, že vztah má zdravé jádro.
Mediátor pak vede partnery k ověřování účinnosti nových způsobů komunikace v praxi. Když přibývá dobrých zkušeností, zlepšuje se i samotný vztah.
Mediační postupy jsou využitelné i mimo manželství – ve firmách, pracovních kolektivech i širších rodinných vztazích. Každý vztah má své specifikum, ale vždy je v něm člověk s potřebami a očekáváními.
Mediace proto může nejen zachránit manželství, ale přispívá i k efektivní spolupráci v pracovních týmech a tím i ke zisku firem.
Jednatelka společnosti, psychoterapeutka, psychiatryně, lektorka vzdělávacích programů spoluautorka výcviku Terapie v postmoderně